Péče o Tosu a výživa

PÉČE

Péče o tosu není nijak extrémně náročná, avšak musíme psa od štěňátka na manipulaci zvykat (nejenom kvůli domácím úkonům, ale dobře ovladatelného a navyknutého psa pak oceníte obzvláště u veterinárního lékaře).

Srst - zvláštní pozornost věnujeme hlavně v době línání, to je potřebné česat tosu minimálně jednou denně. V ostatní obdobích stáčí méně často, především kvůli odstranění odumřelé srsti. Oči - stačí otřít ospalky, v případě více povislých víček musíme dávat pozor na infekce nebo nechtěné vniknutí cizího předmětu. Uši - tosa má převislé ucho a proto je potřeba uši hlavně v letních měsících kontrolovat zda nehrozí možnost zánětu (kvůli špatné ventilaci a přemnožení bakterií v uchu). Ve zbylých ročních obdobích není nutné do ucha často zasahovat, jen v případě nadměrné tvorby ušního mazu. Zuby - pokud má pes dostatek tvrdých pamlsků/kostí na žvýkání, není extra péče o zuby potřebná. Ale zvyknout psa na sahání do tlamy je nezbytně nutné. Drápy - v případě, že má pes dostatečné množství pohybu po tvrdém povrchu, drápy se obrušují samy vlivem hmotnosti psa (jen u štěňat ne). Zvláštní pozornost musíme věnovat jen drápu na pátém prstu, který si pes pohybem neobrousí (a v případě zanedbání rády zarůstají).

 Samozřejmou složkou péče o Vaše zvíře by měla být pravidelná vakcinace a odčervování dle doporučení vet.lékaře.

Štěňata a rostoucí psy příliš nezatěžujeme, protože velká plemena jsou náchylná na růstové problémy. Lepší je rozdělit vycházky na více kratších několikrát denně, po dosažení tělesné dospělosti (okolo 3 let) jsou tosy rády společníky i na delších procházkách (navykáme postupně).

VÝŽIVA

Tosa inu je molossoidní plemeno, takže potřeba kvalitní výživy, obzvláště v období růstu a vývoje, je nezbytně nutná a krmivem na bázi obilovin ji rozhodně nezajistíte . Naše psy krmíme vysoce kvalitními krmivy celosvětově uznávaných značek i syrovou stravou. V tomto směru je samozřejmé osobní odborné poradenství pro majitele našich štěňátek.

indy.s.nohou

Tosa Inu dnes

Vzhledem k tomu, že i v samotném Japonsku jsou tosy co do velikosti a mohutnosti poměrně nejednotné, standard pro tosu proto stanoví jen spodní hranici kohoutkové výšky, která činí 60 centimetrů u psů a 55 centimetrů u fen. Horní hranice nijak omezena není, a proto se (i když méně často) můžeme setkat i s jedinci, jejichž kohoutková výška přesahuje 75 centimetrů. Důležité ovšem je, aby byla tosa vzhledem ke svému vzrůstu celkově harmonická, silných kostí a mohutného a plasticky vystupujícího, i když ne těžkého osvalení. Hmotnost tosy bývá podle velikosti u psů od 55 do 70 kilogramů, feny váží v průměru od 45 do 65 kilogramů. Z Japonska jsou známi šampioni o váze až 100 kilogramů, ale to je skutečně jen výjimka a u nás ani v Evropě se s takovou tosou nesetkáme.

V dnešní době je  tosa inu v Evropě nejvíce využívána jako majestátní domací miláček. Ve své zemi původu (Japonsko) je sice stále používána jako v minulosti, ovšem obliba psů jakožto společníků neustále narůstá. Dá se říci,  že největší podíl nese právě specifická, s jiným plemenem nezaměnitelná povaha a impozantní vzhled.

Tosa je velký, mohutný, dobře osvalený pes s výraznou hlavou. Ani v dnešní době není tosa ustáleným plemenem co se vzhledu týče, proto můžeme v chovech najít různé typy - od atletického až po robustní typ (nikdy ne však příliš lymfatický) a každý člověk si může vybrat dle preferovaného vzhledu. I přes svou velikost jsou tosy velice mrštní, hbití a v rámci možností i aktivní psi. Co tosa, to originál - co se vhledu i osobnosti týče. Některé tosy jsou více aktivní a jedna procházka denně jim nepostačí, jiné se s ní klidně spokojí. Samozřejmě i záleží na výchově (ovšem nedokážu si představit tosu výlučně jako "gaučového" psa, dostatečná možnost pohybu je důležitá pro každé plemeno).

Mezi typické povahové rysy jednoznačně patří - neohroženost, sebevědomá povaha, inteligence (od tosy jakožto molossa nemůžeme nikdy očekávat bezmyšlenkovité a okamžité plnění povelů-ačkoliv při správném vztahu se svým psem je pro Vás bude tosa inu s radostí plnit). Taktéž má přirozený ochranný instinkt a v případě ohrožení majitele umí zakročit. Proto není dobré obranářské vlohy nadmíru posilovat nevhodným výcvikem.

Většinou si tosa vybere jednoho člena rodiny a toho pak po celý život respektuje a ctí jako samuraj svého císaře. Ostatní členy rodiny ale taktéž poslechne a bude jim výborným, oddaným společníkem.

VÝCHOVA

Vzhledem k velikosti je nutné tosu od útlého věku důsledně vychovávat. Neznamená to ovšem že na psa budeme příliš tvrdí, to by se velmi negativně odrazilo na jeho vztahu k Vám. Avšak žádné výstřelky trpět nemůžeme (obzvláště v období puberty), jinak se pak už s více jak 50kg miláčkem v dospělosti "nedomluvíme" a společné soužití by se mohlo stát náročným pro obě strany. Tosy jsou velmi chytré a spoustů Vašich povelů a žádostí pochopí velmi rychle. U samců je potřeba hlídat jejich přirozenou dominanci ke stejnému pohlaví. Při správném vedení je možné mít tosu i s dalšími psy v domácnosti, ale hlavně v době nepřítomnosti majitele by měli být každý zvlášť.

Pokud chceme mít se svým psem dobrý vztah, nemůžeme tosu umisťovat trvale do kotce. Tosa inu potřebuje častý kontakt s rodinou, aby se správně psychicky vyvíjela. Pokud ji izolujeme, nemůžeme čekat zázraky.

dsc04537

Historie Tosa Inu

Tosa inu patří mezi plemena, která bývají označována jako bojová (což je sám o sobě pojem naprosto nesmyslný). Toto označení je bohužel velmi zavádějící a budí v neinformovaných osobách negativní emoce. U tosy by totiž bylo mnohem správnější říci, že jde o psa zápasnického. Tosa je zápasníkem sumo ve psí říši. 

Především je třeba si zcela jasně říci, že při zápasech tos se nikdy nepoužívaly feny. Feny jsou určeny k zachování rodu a slouží také jako hlídací psi. Japonské zápasy tos jsou zápasy výhradně mezi psy. Podobně jako v zápasech sumo je i v tomto zápasu psů účelem pouze vyvést protivníka z rovnováhy a srazit ho na zem. Hodnotí se úsilí, jaké musí pes vynaložit, aby svého soupeře "dostal na lopatky". Psi se chytají jen za kůži a snaží se svého protivníka dostat na zem. Pokud dojde k poranění některého psa, zápas se ihned ukončí. Oba soupeři proto odcházejí z naprosté většiny zápasů zcela nezraněni.Na svoji zápasnickou kariéru se pes připravuje dlouho a pečlivě a zápasů se mohou účastnit jen psi starší jednoho roku. Při zápasech se dělí do tří kategorií - na lehkou, střední a těžkou váhu. Za ideální hmotnost se pokládá zhruba 55 kilogramů. Dvoudenní turnaje psích zápasů se v Japonsku konají dodnes a jsou stejně oblíbené jako zápasy sumo. Pes se během dvoudenního turnaje zúčastní několika zápasů a hodnotí se jeho celkový výsledek. A podobně jako v sumo si může pes postupně vybojovat tituly, jež sahají od úplného nováčka "Maegashira" až po nejvyšší zápasnický titul - "Meiken Yokozuna". Titul však pes nezískává trvale. Pokud ihned po získání titulu jeho zápasnická kariéra neskončí, musí titul obhajovat a každá prohra pro něj znamená ztrátu hodnocení. Vítězného psa ve slavnostním ceremoniálu ozdobí a takový pes se těší velkému obdivu.

tosainu_champion

Ačkoliv historie tohoto typu psích zápasů sahá v Japonsku údajně až do čtrnáctého století, historie plemene tosa inu není nijak dlouhá. Větší oblibu si tosa získala v kastě samurajů prakticky až v první polovině devatenáctého století.

Musíme se zmínit o tom, že v prvopočátcích byla tosa pes střední velikosti, do značné míry se podobala tehdejším nihon-inu, průměrná hmotnost tos lehce přesahovala 30 kilogramů, tosy měly postavené uši a ocas zatočený nad hřbet. Po příchodu prvních Evropanů a jejich psů (kolem roku 1542), milovníci psích zápasů v oblasti Tosa byli zklamáni malým vzrůstem svých psů a neustále je srovnávali s velkými zahraničními plemeny. Během několika málo dní se milovníci tos s nadšením pustili do křížení psů, jehož hlavním cílem bylo zušlechtit celkový vzhled místního plemene. Během těchto chovatelských snah použili pravděpodobně bernardýna, anglického mastifa, německou dogu, bloodhounda, bordeauxkou dogu, německého ohaře, anglického buldoka a bullteriéra.

Druhá světová válka přivedla tosy - podobně jako řadu dalších velkých plemen - na pokraj vyhynutí. Zůstalo jen několik dospělých psů a dvě feny ve správní oblasti Tohoku a jeden pár psů na ostrově Kjúšú. A na základě těchto přežívajících psů byl díky ohromnému úsilí chovatelů založen nový chov tos.

(za poskytnutí textu děkujeme ChS Diamant severu)


Tvorba www stranek pro chovatele, profesionalni fotograf psu, best web design for breeders

© 2016 Tosa Inu. sitemap