Historie Tosa Inu

Tosa inu patří mezi plemena, která bývají označována jako bojová (což je sám o sobě pojem naprosto nesmyslný). Toto označení je bohužel velmi zavádějící a budí v neinformovaných osobách negativní emoce. U tosy by totiž bylo mnohem správnější říci, že jde o psa zápasnického. Tosa je zápasníkem sumo ve psí říši. 

Především je třeba si zcela jasně říci, že při zápasech tos se nikdy nepoužívaly feny. Feny jsou určeny k zachování rodu a slouží také jako hlídací psi. Japonské zápasy tos jsou zápasy výhradně mezi psy. Podobně jako v zápasech sumo je i v tomto zápasu psů účelem pouze vyvést protivníka z rovnováhy a srazit ho na zem. Hodnotí se úsilí, jaké musí pes vynaložit, aby svého soupeře "dostal na lopatky". Psi se chytají jen za kůži a snaží se svého protivníka dostat na zem. Pokud dojde k poranění některého psa, zápas se ihned ukončí. Oba soupeři proto odcházejí z naprosté většiny zápasů zcela nezraněni.Na svoji zápasnickou kariéru se pes připravuje dlouho a pečlivě a zápasů se mohou účastnit jen psi starší jednoho roku. Při zápasech se dělí do tří kategorií - na lehkou, střední a těžkou váhu. Za ideální hmotnost se pokládá zhruba 55 kilogramů. Dvoudenní turnaje psích zápasů se v Japonsku konají dodnes a jsou stejně oblíbené jako zápasy sumo. Pes se během dvoudenního turnaje zúčastní několika zápasů a hodnotí se jeho celkový výsledek. A podobně jako v sumo si může pes postupně vybojovat tituly, jež sahají od úplného nováčka "Maegashira" až po nejvyšší zápasnický titul - "Meiken Yokozuna". Titul však pes nezískává trvale. Pokud ihned po získání titulu jeho zápasnická kariéra neskončí, musí titul obhajovat a každá prohra pro něj znamená ztrátu hodnocení. Vítězného psa ve slavnostním ceremoniálu ozdobí a takový pes se těší velkému obdivu.

tosainu_champion

Ačkoliv historie tohoto typu psích zápasů sahá v Japonsku údajně až do čtrnáctého století, historie plemene tosa inu není nijak dlouhá. Větší oblibu si tosa získala v kastě samurajů prakticky až v první polovině devatenáctého století.

Musíme se zmínit o tom, že v prvopočátcích byla tosa pes střední velikosti, do značné míry se podobala tehdejším nihon-inu, průměrná hmotnost tos lehce přesahovala 30 kilogramů, tosy měly postavené uši a ocas zatočený nad hřbet. Po příchodu prvních Evropanů a jejich psů (kolem roku 1542), milovníci psích zápasů v oblasti Tosa byli zklamáni malým vzrůstem svých psů a neustále je srovnávali s velkými zahraničními plemeny. Během několika málo dní se milovníci tos s nadšením pustili do křížení psů, jehož hlavním cílem bylo zušlechtit celkový vzhled místního plemene. Během těchto chovatelských snah použili pravděpodobně bernardýna, anglického mastifa, německou dogu, bloodhounda, bordeauxkou dogu, německého ohaře, anglického buldoka a bullteriéra.

Druhá světová válka přivedla tosy - podobně jako řadu dalších velkých plemen - na pokraj vyhynutí. Zůstalo jen několik dospělých psů a dvě feny ve správní oblasti Tohoku a jeden pár psů na ostrově Kjúšú. A na základě těchto přežívajících psů byl díky ohromnému úsilí chovatelů založen nový chov tos.

(za poskytnutí textu děkujeme ChS Diamant severu)


Tvorba www stranek pro chovatele, profesionalni fotograf psu, best web design for breeders