Standard plemene Tosa Inu
|
Tosa je původem japonský válečný pes. Ve své zemi patří k legendám. Chov v Evropě není příliš rozšířen a trpí velkým nedostatkem svěží krve. Někteří chovatelé se pokoušejí dosáhnout zlepšení dovozem zvířat především z USA. |
|
Standard FCI č. 260 / 09.12.1997 / D
PŘEKLAD: Dr.J.-M.Paschoud a paní R.Binder
ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO STANDARDU: 09.12.1997
POUŽITÍ: Dřívější válečný pes, dnes pes hlídací
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 Molossové, dogovití psi
Bez zkoušky z výkonu
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Psí zápasy jsou v Japonsku prastarou tradicí, jež sahá až do čtrnáctého století. Podle ústního podání vznikla tosa křížením psů Shikoku-Ken se západními plemeny. Plemeno nese název kraje, ve kterém se původně chovalo a často se mu říká také „Japonský mastif“. Západní plemena, která se podílela na vzniku plemene jsou buldoci (1872), mastifové (1874), němečtí ohaři (1876) a německé dogy (1924); všechna tato plemena byla použita ke zlepšení kvalit plemene v celé řadě postupných křížení. Podle různých tvrzení se používali také svatobernardští psi a bulteriéři, ale rok jejich použití je neznámý. U tosy jsou pevně zakotveny typické povahové vlastnosti molossů, jako je odolnost, houževnatost a bojový instinkt, a ty jsou výsledkem vlivu vkřížení uvedených plemen.
CELKOVÝ VZHLED:
Velký pes robustní stavby a důstojného chování. Pes má zavěšené uši, kvadratickou tlamu a visící u kořene silný ocas.
POVAHA A CHARAKTER:
Charakteristická je trpělivost, důstojnost, neohroženost a odvaha.
HLAVA:
Mozkovna:
Lebka: široká
Stop: poměrně výrazný
Obličejová část hlavy:
Nosní houba: široká a černá
Tlama: přiměřeně dlouhá. Hřbet nosu rovný.
Čelisti: silná horní i dolní čelist.
Zuby: silný nůžkový skus.
Oči: poměrně malé, tmavě hnědé, výraz důstojný
Uši: poměrně malé a tenké, nasazené vysoko po stranách hlavy. Visí a těsně přiléhají k líci.
KRK:
Svalnatý krk s volnou kůží na hrdle.
TRUP:
Kohoutek: vysoký
Hřbet: rovný a vodorovně probíhající
Bedra: široká a svalnatá
Záď: v horní části lehce zaoblená
Hruď: široká a hluboká, přiměřené klenutí žeber
Břicho: dobře vtažené
OCAS:
Ocas je v nasazení silný, směrem ke špičce se pozvolna zužuje. Visí-li ocas, dosahuje až k hleznu.
KONČETINY:
Hrudní končetiny
Lopatky: uloženy přiměřeně šikmo.
Předloktí: rovné, přiměřené délky a silné.
Přední nadprstí: silné, lehce skloněné
Pánevní končetiny
Velmi dobře osvalené. Koleno a hlezno přiměřeně úhlené, silné.
TLAPY: prsty pevné a dobře uzavřené. Polštářky jsou silné a pružné. Drápy tvrdé, přednost se dává tmavé barvě.
POHYB:
Energický a vydatný.
OSRSTĚNÍ:
Vlastnosti srsti: srst krátká, tvrdá a hustá
BARVA:
Červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá,žíhaná. Samostatné bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.
VELIKOST:
Kohoutková výška u psů : alespoň 60 cm; u fen : alespoň 55 cm
VADY:
Každá odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.
Tenké kosti
Špičatá tlama
Lehký předkus nebo podkus
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
Výrazný předkus nebo podkus
Bojácnost
Pozn: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.
